Jsme ještě vůbec lidé ducha, nebo již jen lidé rozumu?

Jsme ještě vůbec lidé ducha, nebo již jen lidé rozumu?

posted in: Úvahy | 0

Zdá se, že ve chvíli, kdy osloví nás nějaký silný prožitek, dokážeme ještě v sobě vzedmout sílu svého ducha. Avšak po čase zemdléváme a vracíme se opět do svých vyjetých kolejí. Opět o všem jen přemýšlíme a rozebíráme to ve filosofických, či dokonce vědeckých úvahách ze všech stran. Po čase se nám tak nakonec zcela vytratí prvotní impuls silného a krásného prožitku ducha, který nám přinesl radost a štěstí. Z toho pak vyplývá naše stále větší malomyslnost, zda je ještě vůbec možné prožívat zde na Zemi smysluplný, radostný a hodnotný život. Mnohý člověk tak již jen spíše přežívá, nežli prožívá.

Však chybí vždy jen jeden maličký krůček. Přemoci svou již tak zakořeněnou lenost a pohodlnost a snažit se vždy ze sebe dát více než doposud. Otevírat stále své radostné srdce v každém maličkém prožití, které nám život přináší. Umět se nechat obdarovat štěstím druhých a také s radostí, spravedlivým a velkým srdcem dávat sebe samé.
Nést stále na svých rtech úsměv, posilu a oporu v každém prožívání nás i našich bližních.Nejsme přece jen loutkami, které se nechávají unášet názory a činy druhých. Jsme lidské bytosti, které dostaly do vínku srdce. To jest velmi mnoho. Tak mnoho, že až pochopíme onu netušenou hodnotu tohoto daru, pak pochopíme i celý smysl svého bytí.

Prožívejme sounáležitost s druhými, radujme se z maličkostí a nevynechejme žádnou příležitost, kdy můžeme být těmi, kdo pomohou druhým, byť jen úsměvem, povzbuzením, radostí a nezdolným optimismem, že lidský duch je hoden žít na této Zemi a že konečně již dokáže v souznění s druhými lidmi šířit jen harmonii, ušlechtilost, důvěru a lásku.
Jsme lidé, kteří to vše dostali jako hřivnu, již měli rozhojnit svými ušlechtilými činy. Dokažme to sobě i celému Stvoření, že můžeme být ještě i dnes jeho harmonickou součástí, která je zde k povznesení a užitku všeho živého.
Mějme opět před sebou na prvním místě ty největší hodnoty ducha a s nimi procházejme každým svým prožíváním.
Náš život tak najednou opět bude mít smysl a bude nádhernou a tvůrčí částí našeho bytí, částí, která nás ve své důležitosti opět posune o kousek vpřed v sebeuvědomování si pokladu ušlechtilého lidství.
Nepromarněme svoji příležitost a nenechme se odradit tím, že dosud v dějinách lidstva ještě nebyl takový čas, takové období, kdy by lidský duch skrze celé lidstvo přinášel na tuto Zemi jen povznesení, krásu, spolupráci, ušlechtilost a mír.
Smět žít zde na Zemi v rozvíjení krásy a harmonie je dar, jenž si žádá naplnění, i když je třeba k tomuto naplnění velmi často velkého přemáhání a překonávání překážek. Avšak tím můžeme svého ducha posunout vpřed, zocelit jej, zesílit a pochopit dosud nepochopené. Jedině to, co se nás dotkne do hloubi duše, se stává opravdovým poznáním našeho života.
Využijme svůj život, své čisté schopnosti k tomu, abychom postoupili dále, a nečekejme v nečinnosti s tím, že vše nějak dopadne.

FacebookTwitterGoogle+