Láska. Mám obavu, že tento pojem je tak často používán, že se tím snižuje nádhera jeho obsahu, který tak v četnosti používání vyprchává a ztrácí jasnost čistoty, a tím pochopení jeho pravého smyslu.
Žijeme ve společnosti, která chce toho tolik prožít a užít, že nedokáže nic prožívat do opravdové hloubky. Chceme ochutnávat tu a hned zase tam, využít čas do maximální možné míry, a tak se honíme za štěstím, které nám stále uniká.
Velké pojmy, jako je láska, ušlechtilost, čistota, čest, půvab, něžnost, odvaha, dobrosrdečnost, spolucítění, jsou pro většinu lidí prožívání, která se do této dnešní doby nehodí, neboť jsou vnímána jako naivní a neuskutečnitelná. Možná sem tam, na jakousi krátkou dobu, dotkne se člověka závan některého z pojmů v prožití s druhými lidmi.
A pak ještě všude okolo nás v novinách, v časopisech, ve filmech, v románech je nám podsouváno, že prožívat s druhými lidmi ušlechtilé vztahy je něco tak vzácného, až nemožného, že jsou tím ubity i poslední naděje, které v sobě mnozí chovají.
Důležité však pro člověka je nesplynout v povrchnosti s davem, s většinovým myšlením. Nenechat si vnucovat představy, které většinou plynou ze zklamání druhých lidí, že čisté a láskyplné pojmy není možné mezi lidmi prožívat, ba co více, je to ještě posmíváno.
Tak kupříkladu si vezměme ten nádherný pojem láska. Pokud nechceme být povrchními, musíme jít do hloubky tohoto pojmu, a pak uvidíme, že pravá láska musí v sobě nést čistotu, spravedlnost a vznešenost úcty člověka k člověku. Kdo se nebojí vidět tento pojem ve vší nádherné ušlechtilosti a velikosti a dokáže jej nejprve sám sebou naplňovat, ten bude obdarován. Takový člověk je pak vnitřně silným, a tak jakékoliv posmívání ze strany druhých lidí, že je naivní, odbude lehkým úsměvem vědomí, že posmívající se je vlastně nešťastným.
Láska se může rozvíjet stále dále, nekončí v den svatby, jak je opětně mnohými nešťastnými lidmi, kteří po lásce touží, ale nepochopili její smysl a význam, vykřikováno a zlehčováno. Tito nešťastní lidé si pletou lásku s pouhým tělesným zalíbením a přirovnávají člověka ke zvířeti, které je zcela promiskuitní. Jenže zvíře se takto chová ve své přirozenosti. Člověk však je jiné podstaty. Je duchovním tvorem a ten neprožívá jen tělesné pocity, ale především city. S těmi nejčistšími city jednoho ke druhému je pak teprve možné prožívat plnocenný vztah muže a ženy ve vší věrnosti.
Láska musí být ve své nádheře a křehkosti hýčkána a rozvíjena, a to tím, že neočekáváme od druhého, čím on nás obdaruje, ale obdarováváme sami sebou.
Nemyslím tím dárky hmotného druhu, ale to, jak se chováme, jak o sebe pečujeme. Především žena, která je vybavena větší jemností citu, má pak sílu vdechnout každému vztahu život a nadále jej zušlechťovat. Tím, jak pečuje o svou duševní i tělesnou hygienu.
Dnes ženy dokážou dbát tak akorát o svoji tělesnou schránku, a mnohé i o tuto po svatbě přestanou pečovat, natož aby si uvědomovaly, jak je důležité dbát o své nitro. O čistotu svých myšlenek, o krásu svých slov, svých pohybů, svého oděvu, o krásu harmonie ducha a těla, která vnáší harmonii do každého domova. Pokud toto dokáže žena pochopit, zakotvuje tím do svého domova harmonii, která pak působí na muže takovou silou, že nemůže jinak, než svou ženu ctít.
Myslím, že snad každá žena touží po tom, aby si jí muž vážil a ctil ji, miloval ji. Ale žena musí dát muži důvod k tomu, aby tak mohl jednat. Nerozdělujme se tedy na ženy takzvaně atraktivní a pak na domácí puťky. Ani jedno není hodno pojmu žena.
To, že má žena pečovat o svůj zevnějšek, neznamená, že by měla překreslovat a předělávat svůj přirozený vzhled. Žádná plastická operace není potřeba. Žádná řasenka a stíny nenahradí čistou a zářivou jiskru v oku. Tělesnou schránku je třeba udržovat v kondici zdravým přirozeným pohybem a střídmou stravou. Veselá mysl a jasný duch pak takovému tělu dávají pružnost svěžího pohybu.
Nehubujte tedy na muže, že se chovají hrubě, že své ženy přehlíží, hledají si mladší a atraktivnější, ale rozvíjejte v sobě krásu ducha a těla zároveň. Pro svého muže musí být každá žena vždy tou nejkrásnější. Tím mu dává najevo, že jej miluje, neboť mu dává ze sebe to nejcennější, co má – poklady svého ducha. Krásný a ušlechtilý duch pak má silnou potřebu krásy, kterou šíří okolo sebe. Takový duch pak musí ze své podstaty dbát i o svůj vzhled. Vše dohromady pak tvoří tu nejkrásnější harmonii ducha a těla. Jedno bez druhého se neobejde.
Každý člověk se může stále dál a dál zušlechťovat ve všem, co koná. Tím se pak mohou zušlechťovat i vztahy mezi lidmi.
Mohu Vám říci, že to není nic těžkého a k člověku pak přichází opravdové štěstí. Na druhou stranu je to to nejtěžší, co musí člověk překonat. Změnit sám sebe. Být k sobě co nejupřímnějším a nepřestávat v tomto úsilí. Nejde to ze dne na den, je to úsilí na celý život a ještě dále, ale stojí to za to. Vše se člověku vrátí mnohonásobně.
