To nejlepší už má za sebou?

To nejlepší už má za sebou?

posted in: Úvahy | 0

Nevím ani, jak se to vše najednou seběhlo, ale zdá se, že jsem v polovině svého života. Za poměrně krátkou chvilku se dostanu do kategorie označované dnešní společností – to nejlepší už má za sebou. Vlastně v této kategorii už jsem.

Nechci polemizovat o tomto nahlížení na věk ženy, ale já si myslím, že to nejlepší mne teprve čeká. Tedy pokud si to sama nezkazím. Opravdu nemohu říci, že se cítím být již za horizontem, jak se dnes říká. Řekla bych, že můj život plyne v jakýchsi kruzích, které se jen střídají, a doufám, že posouvají kupředu. Mé tělo již postrádá onu mladickou pružnost a elán, což je přirozené, ale oproti tomu se mi dostává mnohých výhod. Před třiceti lety se ode mne očekávalo mnohem více, než jsem byla schopná ze sebe vydat. Nyní naopak se ode mne očekává mnohem méně energie, zato však více nadhledu.

Ráda bych řekla, že se ode mne očekává zralost. Dnes to lidé však nahlížejí jako obratnou frázi pro postarší dámu. Já si však výrazu zralost hledím. Řekla bych, že by to mohl být jistý předstupeň moudrosti. Možná to zní nereálně a tak trochu naivně pohádkově, ale jsem přesvědčená, že dojít ve svém životě k moudrosti je něco velmi vzácného. Jenže to, co dnes vnímáme jako vzácné, by přece mělo být samozřejmostí. Každý z nás by měl končit svůj život jako moudrý a zralý duch, a ne jako nesvéprávný a zchátralý jedinec, který je společnosti na obtíž. Myslím si, že lze otočit jedno rčení, které bude ještě více vystihovat, jak stav našeho ducha má vliv na naše fyzické zdraví: „Zdravý duch ve zdravém těle.“

Naše fyzické, ale i psychické zdraví odráží stav naší mysli. Pokud se dokážeme na věci dívat vždy s radostnou a tvořivou myslí, udržujeme si tím také zdravé tělo. Tím mám na mysli stav, kdy naše fyzické možnosti odpovídají přiměřeně věku, co se týče energie a přirozeného stavu opotřebování organismu. Pokud ještě dokážeme svou mysl udržovat v tvůrčím pohybu, dokážeme stejně tak udržovat v přiměřeném pohybu i své tělo. Tato symbióza radostně tvořivého ducha a svěže činorodého těla nám pak ve svém zdravém pohybu dává stále občerstvení v obnově energie.

Dnes je však zvláštní doba. Hlavní důraz se totiž klade jen na fyzično. Pouze mladistvý vzhled je v očích lidí odrazem zdraví.

Nejprve se žena posuzuje v mladém věku podle toho, jak soustružené má tělo. Co je v hlavě, nebývá až tak důležité. Natož, co je v srdci. Ale jen slaboduché krásné tělo milé dívky nestačí. S tím si vystačíte tak akorát na chvilku, než počne ta hmota pomaličku vadnout a opotřebovávat se. A co si budeme povídat. Při každodenním kontaktu se sice hezkou, avšak bezduchou bytostí bývá člověk spíše vyčerpán než občerstven.

Trochu mi to připomíná trend, jaký je dnes u spotřebičů. Pěkně se to nalakuje, nablýská, zabalí, vysvětlí se lidem, že to nutně potřebují, a rychle se to prodá. Pokud se spotřebič brzy porouchá, tak je to vlastně žádáno, aby se věc porouchaná, vlastně tak trochu i okoukaná, vyměnila za novou.

A není tomu tak i ve vztazích mezi muži a ženami? Již od mládí se příliš vše soustředí na vzhled. Ten šílený kolotoč všech módních návrhářů a všech těch, kteří udávají takzvané trendy. Když se na to člověk podívá s odstupem, připadá mu to vše tak nepřehlédnutelně bláznivé, nezakrývající pravé úmysly.

„Co bychom vymysleli nyní? Co tu dlouho nebylo? Potřebujeme zase nějakou změnu, aby ty naše ovečky zákaznice opět nakupovaly něco nového.“

Pokud se chcete milé dívky vymykat tomuto trendu, tak vězte, že vám většina lidí, tedy hlavně žen, nebude chtít rozumět. Budete v jejich očích vypadat divně, jako blázni, kteří se nechali buď někým, nebo něčím ovlivnit, anebo mají nějaký fyzický problém, a ještě mnoho dalších dedukcí o vaší nenormálnosti vymyslí. Jen aby se taková dívka nezabývala příliš vážnými tématy. Tedy doopravdy vážnými. Neboť to, co se dnes považuje za vážná témata, jsou opět takové návnady nahozené na udičku, aby se všichni domnívali, že jsou v obraze, že mají ten správný náhled na vše okolo sebe. Pak už jen stačí všechna ta „veledůležitá“ témata rozebírat dokola bez konce a hlad po poznání je ukojen.

Velmi dobrým krmivem pro takovéto dívenky jsou různé báječné časopisy, které jim předkládají zaručené postupy, jak být co nejkrásnější – rozumějme nejpřitažlivější fyzicky. A tak se ze všech stran valí na každou dívku zaručená rada, jak být tou nejlepší ženou. No a pak najednou přijde doba, kdy tělo začne ochabovat a starosti rozbrázdí tváře. Co s tím? Ach nebojte se dívky – máme na to opět zaručený recept. Vše, co již není krásné, seřízneme, vypustíme, doplníme, ořežeme, přifoukneme, jak je ctěná libost.

Když to tedy vidím z odstupu, říkám si, jak se všichni zbláznili. Proč se vlastně ty ženy mučí? Místo, aby hledaly tu svou krásnou cestu v jednoduchosti svého života, v radosti a otevřenosti, s jemným půvabem v srdci a tím také i navenek.

Ne, není to ezoterické čarování, ani nějaké sektářské blouznění, jak se hned každý začne ohrazovat. Pokud nechcete jít se stádem společnosti, ale chcete být svébytnou osobností, která nepodléhá žádnému diktátu doby, budete zkrátka náhle nějak podezřelá. Je to zvláštní, jak je vše otočeno naruby. Co je falešné, nevadí, a co chce být opravdové a čisté, je v očích většiny divné.

A právě proto vidím, že mám to nejlepší stále před sebou. Jsem tedy zralá žena. Budiž, přijímám toto označení pro ženy, které dosáhly 50 let svého věku. Jsem však natolik zralá, že si nenechám již do svého života mluvit. Vím totiž, co chci, a na tom si trvám. Do mého života mi nikdy nikdo nemluvil a nikdo mne nikdy nikam nestrkal ani nevábil, ani nepřesvědčoval. Možná každý takový tušil, že by nepochodil.

Jsem přece svébytná osoba, která si jde svým životem tak, jak cítí. Musím tak jít, neboť za využití této mé inkarnace si nesu plnou zodpovědnost jen já sama. A tak chci také poznávat, jak se věci mají, abych všemu mohla správně porozumět a podle toho pak následně žít. To, jak tento život prožiju, je totiž důležité. Ráda bych dosáhla jemné moudrosti, která dává člověku sílu. Je to síla poznání. Pokud poznám co nejvíce Stvoření, ve kterém žiji, a pochopím všechny zákonitosti, mohu svůj život prožít co nejlépe a snad na jeho konci zahlédnout slabý odlesk moudrosti, se kterou budu moci na vše pohlížet.

Jak vidíte, psala jsem, že mám to nejlepší ještě před sebou. Bouřlivost mládí, které příliš čeří hladinu vod, skrze které člověk hledí na život, mám již za sebou a doufám, že se den ode dne zklidňuje i můj cholerický temperament. Vše najednou vnímám více do hloubky. Do každé činnosti, kterou mám před sebou, se mohu pustit s plným nasazením. Nic mi v tom zkrátka nebrání. On si také v mém věku už nikdo tak nedovolí hovořit mi do života. A to jak uznáte, je velká výhoda.

Nevadí mi říci v ambulanci, že se nechci nechat vyšetřit u mužského lékaře, protože nevidím důvod, proč bych se měla před ním odhalovat, když nejsem ohrožena na životě. Nepotřebuji konat mnohé činnosti, kde bych se musela opět obnažovat, ať už je to koupání na plovárně v plavkách, či různé sporty, kde by mi překážel ženský oděv. Já se bez těchto činností raději obejdu. Neobejdu se však bez své důstojnosti, kterou mi dnes chce společnost v mnoha případech brát jenom proto, že obnažené ženské tělo je běžnou součástí života. To ale neznamená, že je to správné a neznamená to také, že to tak chtějí všichni. Proč v tomto směru není respektováno opačné přesvědčení?

Mohu vám zde ze svého života potvrdit, že jsem šťastná právě proto, že jsem ve svých rozhodováních svobodná a mohu si držet svou důstojnost tak, jak ji vidím já.

Snad ještě do konce tohoto svého života stihnu dojít alespoň na úpatí hory, jež se nazývá moudrost.

FacebookTwitterGoogle+